něco o cestování
Ráda bych tu uváděla tipy na výlety po památkách či zajímavých místech. A že jich není málo.
Český ráj
Kdo by neznal Český ráj? Umělecké dílo přírody, moře skal bizardních tvarů, paletu barev pískovce, borovice roztodivných tvarů, rostoucí ve spárách skal i na samotných vrcholcích skal. Komíny, převisy, spáry, stěny skal, díry, hodiny – to vše tvoří pískovcové skalní město. Chráněná krajinná oblast Český ráj se táhne od Frýdštejna kolem Turnova na Mnichovo Hradiště, odtud na Jičín, Novou Paku, Semily, Železný Brod a zpět do Turnova. Tato pohádková a romantikou vonící krajina je rozdělena na několik oblastí, z nichž nejznámějšími jsou: Hruboskalsko, Drábské světničky a Příhrazy, Prachovské skály a Maloskalsko.
Hruboskalsko patří do CHKO Český ráj od roku 1955. Z řady vyhlídek táhnoucích se od zámku Hrubá skála směrem na Valdštejn po červeně značené cestě (Zlatá stezka Českého ráje), můžete spatřit nejrozsáhlejší knihovnu v okolí. Na vrcholcích skal jsou plechové schránky, které obsahují vrcholové knížky s popisky cest a se zápisky lezců. Obdiv návštěvníků zaslouží kromě dalších skal Kapelník – jeho 60 metrová údolní stěna – dominantní a nejznámější skála Českého ráje.
Prachovské skály byly pro svou přírodní a kulturní krásu vyhlášeny již roku 1933 za přírodní rezervaci. Nepřeberné množství vysokých štíhlých věží pozoruhodných tvarů, mezi kterými jsou hluboké a těsné rokle a strže, výrazné skalní útvary a bloky, bludiště kaňonů a roklí, sluje, rozsedliny, průchody a jeskyňky – to vše skýtá toto město. Romantické skalní město nabízí pohled z několika vyhlídek téměř ze všech světových stran. Nejznámější krajinná dominanta a též symbol Českého ráje se rýsuje na SZ obzoru. Jedná se o zříceninu hradu Trosky.
Drábské světničky se nachází u Mnichova Hradiště pod čedičovým vrchem Mužský. Původně to bylo pravěké sídliště, pak slovanské hradiště, ve středověku tu sál dřevěný hrad zal. poč. 14. století. Je zachováno přes 30 skalních místností. Odsud se můžete vydat po turist. sezce na hrad Valečov. Jedná se o zbytky hradu vytesané částečně v pískovcových skalách. Ve 13. stol. se vybudoval na skále roubenou stavbou hrad. Po jiném turistickém značení se dostanete do Příhraz. Jedná se o velké skalní údolí s dominantní skálou Kobylou.
V CHKO Maloskalsko můžete najít širokou škálu přírodních krás i kulturních památek. Přímo z Malé Skály je nepřehlédnutelný Panteon se svou kapličkou, v pozadí zřícenina hradu Frýdštejn, rozhledna Kopanina a na druhé straně Vranoský hřeben neboli Kantorovy varhany neboli Suché skály - Sušky. Suché skály, nyzývané též českými Dolomity, jsou chráněným územím. Skládají se z 20 věží, z nichž nejznámější je Střední a Sokolí věž. Přes silnici naproti Suchým skalám se v lesích skrývá skalní město a zbytky hradu Drábovna, Zbirohy – hrad postavený ve 14. století, který sloužil jako úkryt nekatolíků po bitvě na Bílé hoře, skalní městečko Kalich s vytesaným kalichem ve skále z r. 1638 se spoustou jeskyní, slují a skal, rozhledna Sokol, ze které máte Suché skály na dlani. Kousek odtud stojí za návštěvu Klokočské a Betlémské skály s hradem Rotštejnem.
Jeseníky
Hrubý Jeseník je druhým nejvyšším pohořím České republiky s nejvyšším vrcholem Praděd .Skřítek leží v severozápadní části severní Moravy. Na východě sousedí s podstatně nižším jmenovcem - Nízkým Jeseníkem na jihu a jihozápadě je ohraničen Hornomoravským úvalem, na západě sousedí s Králickým Sněžníkem a konečně na severozápadě a severu s Rychlebskými horami a Žulovskou pahorkatinou. Jeseníky již náleží do provincie Sudety, která sousedí s vněkarpatskými sníženinami na východě. (1 492 m). Tento mohutný horský val, který protínají jen dvě silniční horská sedla - Červenohorské sedlo a
Nejvyšším vrcholem je Praděd (1 492 m), dalšími významnými vrcholy jsou Šerák (1 351 m), KeprníkMravenečník (1 343 m), Vysoká hole (1 464 m), Břidličná hora (1 358 m), Velký Máj (1 384 m) a další. Celkem překračuje hranici 1 000 metrů 56 jesenických vrcholů. Oblast je odvodňována říčními toky Branná, Desná, Moravice, Černá Opava aj. Na některých z nich se vytvořily menší vodopády. Jeseníky jsou poměrně vysokého stáří, na jejich utváření se účastnilo především hercynské vrásnění, pozdější alpínské se na podobě horstva příliš neprojevilo. Masív Jeseníků je budován především žulami, ortorulami a mladšími migmatity, objevují se ale i ruly, amfibolity a další horniny. Geologické podloží Hrubého Jeseníku je tak poměrně pestré. Tyto geologické podmínky spolu s poměrně chladným počasím a vysokými srážkami daly vzniknout velké řadě rašelinišť (vrchovišť), která se nacházejí i v hřebenových partiích tohoto pohoří. Nejchladnějším místem pohoří je Praděd, na němž dosahuje průměrná roční teplota je +1 °C. Roční úhrn srážek činí 1 200 mm - 1 300 mm v hřebenových partiích a 800 mm - 1 000 mm v podhorských oblastech. Mocnost sněhové podmínky dosahuje až 3 metrů, v roce 2005 byly na vrcholu zaznamenány téměř 4 metry (398 cm). Sněhové podmínky umožnily vzniku lyžařských středisek, to s nejvhodnějšími podmínkami - Ovčárna - je v těsném sousedství Pradědu. Sníh se tady mnohdy udrží až do pozdních jarních měsíců. (1 423 m),
První známá zmínka o tomto pohoří pochází již z 3. století n.l. z doby Ptolemaia. Slovanské osídlení oblasti se datuje od 6. století n.l. V době vlády Přemyslovců vznikaly v této oblasti pohraniční hrady, jejichž ruiny se zachovaly až do dnešních časů. V době po 30-leté válce dochází k přesídlování velkého množství německých osadníků, takže původně převážně český prvek je v tomto regionu stále více nahrazován prvkem německým. V pozdějším období "proslulo" Jesenicko (Velké Losiny, Břidličná) čarodějnickými procesy, při kterých bylo fanatickými a především chamtivými církevními inkvizitory umučeno a upáleno několik desítek lidí.
Krkonoše
Krkonoše. Nejvyšší a možná i nejkrásnější české hory s nejvyšším vrcholem Sněžka (1 603 m, některé mapy uvádějí 1 602 m). A také hory nejpopulárnější a nejnavštěvovanější. Pohoří, jehož rozloha činí 631 km2 (z toho česká strana 454 km2 ), je protkáno hustou sítí turistických pěšin či lesních cest, hustou sítí turistických chat a horských bud, díky čemuž nabízí turistické vyžití prakticky po celý rok. Krkonoše se rozkládají v severovýchodních Čechách na hranicích s Polskou republikou. Na západě začínají Novosvětským sedlem sousedíc s Jizerskými horami, na východě pak Krkonoše sousedí s Jestřebími horami. Pohoří je zhruba tvořena dvěmi hřebeny – Hraničním hřbetem, jímž prochází česko – polská státní hranice, a Českým hřbetem. V Hraničním hřebeni pak nalezneme většinu nejvyšších Krkonošských vrcholů jako jsou Labský štít (1 472 m), Vysoké Kolo (1 506 m), Mužské kameny (1 416 m), Dívčí kameny (1 414 m), Malý Šišák (1 440 m), Sněžka (1 603 m) či Svorová hora (1 410 m). V bočních hřebenech pak nalezneme některé další významnější vrcholy, jako jsou Studniční hora (1 554 m), Luční hora (1 547 m), Kotel (1 435 m) aj.
Délka hřebene Krkonoš činí asi 40 km, délka pohoří asi 30 km a maximální šířka pohoří pak okolo 20 km. Na přechod hřebene Krkonoš nám tak bohatě postačí dva dny. To ovšem za ideálních podmínek a za pěkného počasí. V zimě či za nepříznivého počasí se může délka přechodu dramaticky změnit. Počasí dokáže být v Krkonoších poměrně vrtkavé. Průměrná roční teplota činí na hřebenech asi 0 °C a v podhůří 6 °C. Roční úhrn srážek činí 800 mm, na hřebenech až 1 400 mm, na nejvíce exponovaných místech až 1 600 mm. V zimě tady bývá 150 až cm sněhu. Souvislá sněhová pokrývka leží na hřebenech Krkonoš až 7 měsíců v roce. Reliéf Krkonoš má místy velehorský charakter, na jeho modelaci se v minulosti podílely četné ledovce, jež po sobě zanechaly v terénu typické ledovcové útvary jako jsou ledovcové kary (kotle) a morény. Jmenujme jen Labské jámy, Kotelní jámy, či na polské straně Sněžný kotel a Černý kotel či kotle s největšími krkonošskými plesy Wielki Staw či Maly Staw. Příroda Krkonoš je poměrně zachovalá a neobyčejně bohatá. To dokazuje i skutečnost, že jádrová část pohoří byla v roce 1963 vyhlášena Krkonošským národním parkem (KRNAP). Vždyť se tady nachází na 1 300 druhů kvetoucích rostlin, 240 druhů obratlovců (z toho 57 druhů savců a 165 druhů ptáků). Za návštěvu určitě stojí i tajemné pralesy či velké arktickou tundru připomínající rašeliniště, pro jejichž vznik a další vývoj jsou v Krkonoších vhodné podmínky. Rozloha tohoto nejstaršího českého národního parku je 425 čtverečních kilometrů, rozloha ochranného pásma parku činí 184 čtverečních kilometrů. Za zmínku stojí určitě i podhůří s množství zachovaných roubených stavení, tolik typických pro tuto část české krajiny.
Orlické hory
Orlické hory se táhnou v délce zhruba 50 kilometrů podél státní hranice s Polskem mezi Broumovskou vrchovinou a Králickým Sněžníkem. Na jihu jsou Orlické hory ohraničenySvitavskou pahorkatinou a Poorlickou tabulí. Nejvyšším vrcholem celého pohoří je Velká Deštná (1 115 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Koruna (1 094 m), Malá Deštná (1 090 m), Vrchmezí (1 084 m), Sedloňovský vrch (1 050 m), Tetřevec (1 043 m), Komáří vrch (991 m) či Anenský vrch (991 m). Orlické hory se dělí na tři podcelky - Deštenská hornatina, Mladkovská vrchovina a Bukovská vrchovina.
Pohoří je odvodňováno Divokou Orlicí a Tichou Orlicí vytvářející po soutoku Orlici. Jejich nejvýznamnějšími přítoky jsou Zdobnice, Rokytenka, Bělá aj. Orlické hory patří do chladné klimatické oblasti s vysokým množstvím srážek. Sněhová pokrývka se obvykle udrží 120 až 140 dní ročně, průměrné lednové teploty se pohybují v rozmezí -3 °C až -7 °C.